Ester má ráda teplíčko v botách, říká Ondřej Bank

„Ti využívají takzvaný technologický doping. Mají tým lidí, který má na starosti průzkum, vývoj a využití technologií, ať už je to kombinéza, nebo aerodynamika obecně. Občas tak přijdou s něčím, co my objevíme o rok nebo dva později. Záleží, jak velká změna to je. Ale když pozoruji dnešní dobu, vývoj mobilů, nanotechnologií a odvětví, ve kterých se využívají, ve sportu a konkrétně v lyžování je to zatím vidět málo,” říká Bank, nejlepší sjezdař české historie, který kvůli vleklým zraněním předloni ukončil kariéru.

Jak tedy vypadá klasický trénink špičkového lyžaře?

Hodně spoléháme na videotechnologie. Například k testování lyží se využívají rychlokamery, natáčí se průjezd oblouku a zaznamenávají se vlastnosti lyže, jak se prohýbá, jak reaguje na určité podněty. Tato technologie se může využít i při tréninku, ale my se snažíme sledovat spíše techniku závodníka, jestli správně drží tělo a podobně. Na to nepotřebujeme nic extra dokonalého.

Hodně se mluvilo o vaší roli na olympiádě, kdy jste Ester pomáhal se trať „naučit“. Jak to vypadá?

Na rozdíl od sjezdu, kdy si závodník může trať projet naostro, v plném tempu, v super-G to povolené není. Přitom rychlosti tam jsou jen o trochu pomalejší než při sjezdu. Můžeme absolvovat pouze takzvanou prohlídku, kdy se pomalou jízdou snažíme zapamatovat si trať a její záludnosti. S tím jsem Ester pomáhal. Zkouším při tom svůj vlastní nápad s 360stupňovou kamerou, takže pracujeme s virtuální realitou. Co nejreálněji natočím jízdu pomocí kamery s 360° úhlem, což je potom pro pozorování techniky jízdy přirozenější. Když se záznam spustí, má lyžař možnost prožít jízdu tak, jako by ji jel sám. Takže když se potom Ester postaví na kopec, může mít pocit, že už ho jednou jela, ví, kde je jaká zatáčka, zlom. Je to technika, která jí usnadní závodní jízdu na trati. Ale zatím je to takové moje malé tajemství, takže o tom nechci moc mluvit.

Jaký má tedy průvodce po trati podíl na výsledku?

To záleží na konkrétním závodníkovi, každý na to může reagovat jinak. Zatím mám zkušenost jen s Ester a i tam se pořád učím, co všechno říct a neříct. Jednou jsem ji schválně neporadil a chtěl jsem, aby to vyřešila sama přímo na trati a ona zrovna udělala chybu. Pak jsem si vyčítal, že jsem jí ten report nedal.

Ester při své zlaté jízdě při super-G startovala s dost vysokým číslem. Byl to problém?

Ani ne, trať byla výborně připravená. Přesto mělo na začátku několik závodnic problémy a vyjelo z trati.

 Jak to působilo na Ester, když viděla, jak závodnice s lepšími startovními čísly odpadávají?

To nebyl vůbec problém, naopak. Na startu jsme sledovali závod na obrazovkách a tam, kde holky vypadly, jsme rychle analyzovali proč a upravovali jsme naši taktiku.

Jaký je vlastně standardní program špičkového závodníka? Kolik z toho dělá trénink, závody, sponzorské aktivity…

To má také každý jinak, nedělám si záznamy, ale třeba Ester trénování a ježdění zabere devadesát procent času. Marketing a sponzorské povinnosti docela extrémně vytěsňuje, což je dobře.

Pojďme ještě k těm technologiím. Existují třeba první chytré lyže…

Vím o nich, ale spíše z pozice testera lyží. Sám jsem se zamýšlel nad tím, že by bylo fajn tyto technologie do lyží promítnout a nabídnout lidem nějaká data. Ale v lyžování jako takovém se moc nevyužívají. Stále jedeme v režimu těžkého poctivého tréninku, videoanalýz nebo časomíry. Pamatuji se, že se do lyžáků dávaly senzory, které zaznamenávaly, jestli je tlak na palci nebo na špičce, ale není to standardní a jako součást tréninku minimální.

 Když pomineme lyže, dochází k nějakému vývoji v doplňcích, jako jsou airbagy, páteřáky, vytápěné boty, ponožky?

Výraznější posun zaznamenal jedině airbag. Někteří závodníci s ním jezdí, ale z mého pohledu ještě není úplně dokonalý. Myslím, že Ester je jediná, která jezdí s vytápěnými vložkami do bot i závod, což není úplně standardní. Má ráda nohy v teplíčku.

(Psáno pro svetchytre.cz)