Home office? Samozřejmě!

Nevím jak jinde, ale u nás jsme se Home office během covidu naučili používat úplně přirozeně, a pokračujeme v tom. Výhody jsou na všech stranách. Lidé ušetří spoustu času, je to pro ně pohodlné. A firma je spokojená, že je spokojený její tým. Nakonec se ukázalo, že si čas v kanceláři a doma všichni úplně přirozeně balancujeme - podle toho jak kdo potřebuje a jak kdo nechce sám doma "zblbnout".

A náklady spojené s HO? To je tedy s prominutím hloupost. Internet má doma přece každý, ten si kvůli HO doopravdy zřizovat nemusí. Stůl, ke kterému si sedne, má člověk taky, notebook služební. Topit se doma musí, možná se v zimě trochu víc svítí. No, a to je asi tak všechno. Případně tam, kde nějaké náklady vzniknou (umím si třeba představit, že člověk pracující z domova s vysokými objemy dat potřebuje kapacitnější připojení k internetu), se firma a zaměstnanec zcela jistě rádi dohodnou i bez „laskavé“ kurately zákonodárce/státu – protože obě strany potřebují, aby to fungovalo.

Proti téměř neexistujícím nákladům je na druhé straně třeba úspora za dopravu. Nebo za to, že si člověk doma něco uvaří za třetinové náklady namísto aby utrácel v hospodě… A čas. Čas je přece nejcennější komodita v našich životech. Nedá se ani koupit, ani vrátit. Když vám proteče mezi prsty třeba během sezení v autě či MHD cestou do práce a z práce, je definitivně fuč. Čas je největší vzácnost a luxus. A Home Office nám nabízí tenhle zaměstnanecký benefit, který se nedá vyčíslit v žádných penězích, ani ve zlatě.

Takže, abychom to uzavřeli: regulace Home Office je typický příklad, kdy se stát a různé zájmové skupiny navážejí do věcí, které skvěle běží i bez nich. Myslím, že úředníci MPSV a ministr Jurečka mají spoustu jiné, důležitější práce. Třeba aby lidem včas chodily důchody. Aby nám radili jak má fungovat naše firma, k tomu je doopravdy nepotřebujeme.